Boj o království - 1
Bylo krástné letní odpoledne a princezny, Hinata a Sakura, se honily po zahradě. Najednou se Hinata zastavila, protože uviděla bolonďatého mladíka jak se opírá o zeď a s úsměvem na rtech je pozoruje.
"Naruto." vydechla Hinata
"Jen jdi Hino, já se půjdu projít." jakmile to dořekla odešla a Hinata se rozběhla k Narutovi, objala ho a políbila na rty.
"Ahoj, dlouho jsem tě neviděla."
"Musel jsem cvičit vojáky, ale na tebe jsem myslel po celou dobu i přitom, když jsem je zkoušel, takže nebylo divu, že mi málem jeden z mých učňů propíchl ruku." řekl Naruto a sám se sobě zasmál.
"To není vtipné. Mohlo se ti něco stát!" nadávala mu Hinata.
"Nebojte se výsosti, co může osmiletý student udělat devatenáctiletému mladíkovi jako jsem já?"
"Nikdy nevíš co se stane." Po dokončení těchto slov se ozvala strašlivá rána.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V jiné části zahrady ve stejné době co spolu Naruto s Hinatou cukrují:
"Hinata má, ale štěstí. Má kluka a zažívá s ním krástný románek, kdežto já... já jsem sama a celej můj život je velká nuda. Od té doby kdy umřel otec a matka mi zakázala jezdit na koni, střílet z luku a šermovat , prý abych se chovala jako pravá dáma. Phe radši bych šermovala a jezdila na koni než vyšívala nebo spíš píchala se do prstů. Kéž by se něco stalo a díky tomu bych taky potkala svého rytíře." z jejich myšlenek ji vytrhla rána jako z děla. Podívala se tím směrem a když uviděla kouř rozběhla se zpátky. Do hradu vtrhli vojáci se znamením hada na brnění. Našla Hinatu a Naruta, kteří ji běželi na proti.
"Výborně jsi v pořádku." řekl Naruto. "Teď se běžte schovat."
"Ale Naruto..." Hinata větu nedopověděla, protože se na ni Naruto podíval zlým pohledem až se lekla.
"Běžte." řekl chladně a odběhl.
"Pojď Hinato." Když se nehnula a dál zírala směrem, kterým odběhl Naruto řekla: "On se ti vrátí je to přece nejlepší bojovník na světě a taky by tě nenechal samotnou."
"Dobře, tak poběžme."
Když vyběhly do patra v hradu všimli si, jak vojáci bojují na nádvoří. Byla to zuřivá bitva meče řinčeli, teklo hodně krve a těla vojáků, jak nepřátel tak bránících svouj domov, padala.
"Nemůžu se na to dívat." řekla Hinata a schovala hlavu do Sakuřina ramene.
"Kde je vlastně matka?"
"V kapličce." Obě se na sebe podívali a rozběhly se směr kaplička.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V kapličce:
"Matko, hrad napadli nepřátelé, musíme pryč rychle."řekla Sakura. "Je tady tajná chodba, scováme se v ní."
"No dobře."
Sakura zmáčka cihlu a otevřela vchod do chodby. Dveře kapličky začaly pomalu praskat jak se tam snažili dostat Orochimarovi vojáci.
"Rychle, mami." křikla Hinata, která už byla u vchodu do tajné chodby. Když dveře kapličky povolily strčila královna do Hinaty ta spadla na Sakuru a zavřela dveře.
"Co to proboha udělala! Mami otevři! Otevři!" křičela Sakura.
"A mi to nemůžeme nijak otevřít?" zeptala se jí Hinata.
"Můžem, ale něco to z druhéstrany drží. "Sakra." řekla Sakura a začala kopat do zdi, tak dlouho dokud si na střevíci nezlomila podpatek. Hinata to nijak nekomentovala, byla na takové chování své sestry zvyklá. Po zlomení druhého podpatku, hodila oba střevíce o stěnu a dřepla si vedle Hinaty.
"Co budeme dělat?" zeptala se Hinata.
"To nevím, ale rozhodně tu neskejsnu."
"Kam to vede?"
"Nikam." odpověděla ji, ale zároveň přemýšlela jak se dostat s té zapeklité situace.
"Nikam? Ale vždyť si říkala, že je to tajná chodba." řekla ji zmatená Hinata.
"No tak jsem se přeřekla. Tobě se snad nikdy nic takového ne...." Sakura větu nedokončila, protože se začal otevírat průchod ve stěně, Sakura na obranu vzala do ruky střevíc.
"Tímhle mě asi těško zraníš." řekl dotyčný.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na druhé straně králoství, v Ohnivých jeskyní, sledovali tuhle tragédii dva čarodějničtí učňové.
"To je hrozné, podívej co se jim stalo." říkala svému kolegovi Ino.
"Hmmm, vidím, nejsem přece slepej a blbej." odpověděl ji Sai.
"O tom, že nejseš blbej bych pochybovala, ale to sem nepatří. Musíme jim pomoct."
"Jak?"
"Když nejsi blbej, tak něco navrhni."
"Právě si o mém rozumu pochybovala, tak proč chceš znát můj názor."
"To je fakt."
"Co takhle požádat někoho o pomoc." navrhl Sai.
"A koho, chytráku?"
"No přece Sasukeho." když na něj Ino nechápavě zírala, dodal: "To je přece ten legendární bojovní co zabil...."
"Aha, ten. To by mohlo zabrat." řekla a tváře se ji zbarvili do ruda.
"Co je?"
"Nic. Můžeš hned začít s myšlenkovým kouzlem. Já se taky musím o něco postarat."
"To by mě zajímalo o co." říkal si v duchu když odešla.
Komentáře
Přehled komentářů
pls pokracko,ja to snad uz nevydrzim
úúúúža!!!!!!! pokráčko!!!!!!!!
(LAyla, 20. 10. 2008 21:48)super super super, další!!! de ti to fakt skvěle
vynikající!!
(LoveSakura, 18. 10. 2008 15:29)
nemám slov!!je to prostě bomba'!!opravdu vynikající!!
vypadá to,že se ti konečně fantazie vrátila xD
Krásné!
(Aduš, 18. 10. 2008 10:15)
Tak tohle bude taky moc moc moc krásná powídka jako Dohazování...
Tak prosím o pokráčko!
P.S.:Moc kawai bloček!
bezvadný
(Sakura, 21. 10. 2008 9:55)